Náš Blog

Znáte to. Vyrazíte do lesa na houby a najdete moc pěkný hříbek. Často hned několik. Tasíte nožík, říznete do třeně a plocha řezu okamžitě zmodrá.

Není to barva, kterou byste popsali jako namodralou, světle modrou nebo fialovomodrou. Je to sytá inkoustová modř – v české přírodě poměrně nezvyklá barva. Nejde přitom o modrý pigment, který by byl v buňkách hříbku připravený, hotový a jen čekal, až se bude moct ukázat. Ve skutečnosti modrá barva vzniká přímo před vašima očima jako produkt chemické reakce spuštěné poraněním.

BEZEJMENNÁ KYSELINA A NEZNÁMÝ ENZYM

Molekula odpovědná za modrání některých hřibovitých byla poprvé popsána v odborném článku v roce 1967. Kyselina dostala anglický název variegatic acid, podle latinského názvu houby, na které vědci experimentovali – Suillus variegatus neboli klouzek strakoš.

Názvoslovné okénko: V české literatuře, ale například i v Číselníku taxonů AOPK (2018), se často objevuje české jméno hřib strakoš. Podle molekulárních dat se však jednoznačně jedná o zástupce rodu Suillus a měli bychom tedy upřednostňovat české jméno klouzek strakoš. Autor: Karel Tejkal.

Dnes už spolehlivě víme, že modrání není produktem reakce jedné konkrétní molekuly, ale spíše skupiny molekul, které mají podobnou, ne však stejnou strukturu. Jde většinou o různé hydroxylované deriváty kyseliny pulvinové, které jsou ve svém základním stavu žluté nebo žlutooranžové. Jejich prekurzory a deriváty postupně dostaly nejrůznější jména jako variegatic acid, xerocomic acid nebo atromentic acid, jejichž české ekvivalenty nejsou příliš ustálené.

Samotný enzym ale neměl ani takové štěstí, aby dostal jméno. Víme, že reakci katalyzují houbové enzymy ze skupiny oxidáz, což je v biologii poměrně obecné tvrzení. Konkrétněji můžeme říct, že se na reakci podílí enzym ze skupiny polyfenoloxidáz, což je jen o trochu méně obecné tvrzení.

Naštěstí alespoň třetí molekulu naší reakce známe velmi dobře, protože je jí kyslík, respektive jeho molekula O₂. Když do hříbku říznete, zajistíte, že se všechny tři složky potkají na jednom místě. Samotná reakce je potom velmi rychlá a doslova v řádu sekund řez zcela zmodrá. Odtud se těmto houbám lidově říká „modrák“ nebo „modráček“.

MODRÁČEK NEBOLI CHINONMETHIDOVÉ ANIONTY

Výslednou modrou barvu, která téměř nemá v naší přírodě obdoby, způsobují vznikající chinonmethidové anionty. Jde o pozoruhodné sloučeniny, ve kterých záporný náboj nezůstává na jediném atomu, ale rozprostírá se po velké části molekuly. Ta díky tomu absorbuje především oranžovočervenou část spektra a našim očím se proto jeví jako modrá. Chinonmethidové anionty nejsou příliš stabilní a v poraněných buňkách ochotně vstupují do dalších reakcí. Modré zbarvení je tedy dočasné a v řádu desítek minut se barva pletiv vrací „do normálu“.

NE VŠECHNY MODRAJÍCÍ HOUBY POUŽÍVAJÍ STEJNOU CHEMII

Variegatic acid a xerocomic acid jsou významné především u zástupců řádu hřibotvarých. Neexistuje ale jedna univerzální chemická reakce, která by vysvětlovala modré zbarvení všech hub.

Například modrání hřibu siného (Gyroporus cyanescens) souvisí s oxidací látky zvané gyrocyanin. Modré zbarvení ryzce indigového (Lactarius indigo) má zase odlišný chemický základ a podílejí se na něm deriváty azulenu.

ZNAMENÁ MODRÁNÍ, ŽE JE HOUBA JEDOVATÁ?

Ne. Mezi modrajícími druhy najdeme houby jedlé, nejedlé i jedovaté. Stejně tak existují nebezpečné houby, které po poranění nemodrají vůbec. Barevnou reakci lze společně s dalšími znaky využít při určování druhu, nikdy však jako samostatný faktor.

PROČ SI HOUBY TENTO REAKČNÍ SYSTÉM VYTVÁŘEJÍ?

Chemický mechanismus modrání je popsán podstatně lépe než jeho biologická funkce. Deriváty kyseliny pulvinové mají známé antioxidační účinky a v laboratoři vykazují některé zajímavé biologické vlastnosti, přesný význam rychlé modré reakce po poranění však není jednoznačně objasněn.

Modrání tak zůstává nejen efektní ukázkou enzymatické oxidace, ale také připomínkou toho, kolik otázek o chemii hub ještě stále čeká na spolehlivou odpověď.